envier
Изглед
Етимологија
[уреди]Изговор
[уреди]Глагол 1
[уреди]envier (преоден) (конјугација на 1. група) (повратен: s'envier)
- завидува — посакува за себе предности, успеси, среќа или имот на друг, без нужно да посакува тој да ги изгуби.
- Envier le bonheur, le calme, le repos, les succès d'autrui.
- Завидува на туѓата среќа, мир, одмор, успеси.
- Pendant un demi-siècle, les bourgeoises de Pont-l'Évêque envièrent à Mme Aubain sa servante Félicité.
- Половина век, буржујките од Понт-л'Евек ѝ завидуваа на г-ѓа Обен за нејзината слугинка Фелисите.
Синоними
[уреди]Антоними
[уреди]- n'avoir rien à envier à (изр.) — нема што да завидува на некого (еднаков е, не е полош)
Изведени термини
[уреди]- à l'envi (изр.) — натпреварувајќи се; еден со друг; со ентузијазам
Глагол 2
[уреди]envier (преоден) (конјугација на 1. група) (игра)
Глагол 2
[уреди]envier (преоден) (конјугација на 1. група) (игра)
- покачува влог, дава поголем влог — (во игри со карти, архаично) зголемува или супериорно ја зголемува влогот на противникот.
- Ayant de bonnes cartes, il envia son adversaire pour le faire douter.
- Имајќи добри карти, тој го покачи влогот на противникот за да го натера да се посомнева.
| Infinitif | Прост | envier | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Сложен | avoir + participe passé | ||||||
| Participe présent или gérondif[1] | Прост | enviant | |||||
| Сложен |
ayant + participe passé | ||||||
| Participe passé | envié | ||||||
| еднина | множина | ||||||
| 1. л. | 2. л. | 3. л. | 1. л. | 2. л. | 3. л. | ||
| Indicatif | je (j') | tu | il, elle, on | nous | vous | ils, elles | |
| Прости
(времиња) |
Présent | envie | envies | envie | envions | enviez | envient |
| Imparfait | enviais | enviais | enviait | enviions | enviiez | enviaient | |
| Passé simple[2] | enviai | envias | envia | enviâmes | enviâtes | envièrent | |
| Futur simple | envierai | envieras | enviera | envierons | envierez | envieront | |
| Conditionnel présent | envierais | envierais | envierait | envierions | envierez | envieraient | |
| Сложeни
(времиња) |
Passé composé |
indicatif present de avoir + participe passé | |||||
| Plus-que-parfait |
indicatif imparfait de avoir + participe passé | ||||||
| Passé antérieur[2] |
passé simple de avoir + participe passé | ||||||
| Futur antérieur |
futur simple de avoir + participe passé | ||||||
| Conditionnel passé |
conditionnel present de avoir + participe passé | ||||||
| Subjonctif | que je (j’) | que tu | qu’il, qu’elle | que nous | que vous | qu’ils, qu’elles | |
| Прости
(времиња) |
Présent | envie | envies | envie | envions | enviez | envient |
| Imparfait[2] | enviasse | enviasses | enviât | enviassions | enviassiez | enviassent | |
| Сложeни
(времиња) |
Passé |
subjonctif présent de avoir + participe passé | |||||
| Plus-que-parfait[2] |
subjonctif imparfait de avoir + participe passé | ||||||
| Impératif | je (j') | tu | il, elle, on | nous | vous | ils, elles | |
| Прост | — | envie | — | envions | enviez | — | |
| Сложен | — | impératif present de avoir + participe passé | — | impératif present de avoir + participe passé | impératif present de avoir + participe passé | — | |
| |||||||